Kartágo
„Ceterum censeo Carthaginem esse delandam.“
Tedy „Ostatně soudím, Kartágo musí být zničeno,“ tak zakončoval každou svoji řeč v období Punských válek římský senátor Cato. Kartágo, založené v osmém století před naším letopočtem Féničany, kteří připluli na severoafrické pobřeží z dnešního Libanonu, bylo jedním z nejmocnějších měst starověku. A jak už to bývá, jeden mocný soused nesnese druhého. Poslední kapkou v poháru trpělivosti Říma byl odvážný kousek mladého vojevůdce Hannibala, který se svojí armádou překročil Alpy a rozhodnul se zaútočit na Řím ze severu. Pomsta v tomto případě nebyla sladká, ale slaná. V průběhu druhého století před naším letopočtem Římané zaútočili na Kartágo. Město celkem úspěšně vyplenili a jeho okolí prý posypali solí, aby tu po dlouhá léta nic nerostlo. Mrtvé území tu nebylo nadlouho, Caesar zřejmě zatoužil mít ve své moci obě proslavená města, jak Řím, tak Kartágo, takže nechal na místě ruin punského města vybudovat město nové, římské. A právě po slavném římském městě zbyly ještě slavnější ruiny, které jsou dnes zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Z Punského sídliště zbylo jen obětiště Tophet, kde si místní lidé udobřovali bohy, nejčastěji Baala a Tanita. Oběti byly spalovány a ukládány do uren, kterých se na místě pohřebiště našlo okolo 50 000. Punské jsou ještě základy sídelních domů.
A co zbylo po Římanech? Ruiny lázní, divadla a patricijských domů. To, čím se Kartágo liší od „běžných“ římských ruin je právě ona fantastická historie, která sem, na předměstí hlavního města Tunisu, kde se ruiny nacházejí, táhne turisty z celého světa.
A poslední zajímavost nakonec. Mezi Římem a Kartágem nikdy nebyl uzavřen mír. O to se postaral až římský starosta v roce 1985. Konflikt těchto dvou měst tak „oficiálně“ trval 2100 let.
