Jeden den na poušti
Mnoho lidí žijících v těsné blízkosti pouště nabízí výlety na velbloudech do království písečných dun. Jak takový výlet může vypadat? Jak se na poušti žije? Co vás (velmi často doslovně) praští do očí jako první při pohledu na poušť je písek. Jistě, každý ví, že poušť je pokrytá pískem, ale na první omak člověka překvapí jeho jemnost. Kam se na tohle hrabou dětská pískoviště. Bohužel tenhle jemný písek se také dostane úplně všude. A to doslova. Po pár minutách člověku začne skřípat mezi zuby. V tu chvíli si každý uvědomí, jak praktické jsou šátky omotané kolem hlavy a úst. Jemný větřík příjemně ochlazuje, a ve chvíli, kdy si člověk zvykne na jemný písek pokrývající jeho kůži je všechno ideální. Průvodci poskytnou dost pitné vody, takže se nemusíte bát o dehydrataci. Jen se nepokoušejte smýt jemný písek z kůže vodou. Efekt bude naprosto opačný, než jste si přáli.
Před poledne začne neuvěřitelným způsobem připalovat slunce. Každý keřík (kterých je na okrajových částech pouště dost a dost), který poskytne stín je vítaným útočištěm. Na písek se prakticky nedá stoupnout bosou nohou, na slunci teploty hravě vyskočí nad padesát stupňů. Neuvěřitelné sucho si člověk nejlépe uvědomí, když si poleje oblečení. To co běžně schne hodinku je tu suché za pár minut. A do toho všeho takový žár, že na rozehřátém kameni by s klidem šla uvařit vajíčka.
Největší žár opadne a poušť se zahalí do fantastických měkkých odstínů okrové. Hotový ráj fotografů. Obloha se zbarví do tmavě modré a každý stín, který hází písečné duny krásně vynikne.
Večery s beduínskými průvodci mají své zvláštní kouzlo. Pozorný člověk se od nich může dozvědět spoustu zajímavých věcí, často takových, že Evropana nemálo udiví. Jak jsou na tom beduíni se vzděláním? Mají jednu třídu? Pak je to skoro výjimka. O nějaké cizí řeči tu nemůže být ani řeč, snad jen pár francouzských slovíček. Nicméně rukama a nohama se člověk spolehlivě domluví všude. Buť takto, nebo písničkami. Beduínští průvodci velmi rádi své večery tráví prozpěvováním a hrou na bubny. Je to jedinečný zážitek. K večeři dostanete nejčastěji kuskus a pita chleba pečený přímo v ohni.
Večery na poušti mají jen jedinou chybu, velmi rychle se tu ochladí a bez pořádně teplého oblečení je docela odvážné tu nocovat.
Tak takhle vypadá den na poušti s beduínskými průvodci, nutno podotknout, že ten božský klid a neobvyklá krajina stojí rozhodně za to.
